Dochovaný stav malby

Jestliže se štuková výzdoba a celkový estetický ráz stavby zachovaly v poměrně dobrém, nezměněném stavu, nedá se totéž říci o výzdobě malířské. Ta je v exteriérovém provedení vždy choulostivější,a také oko pozorovatele je k malbě náročnější než ke vnímání architektonických prvků exteriérů. Proto byly malby častěji oprašovány, opravovány a doplňovány. Jedním z pádných důvodů oprav byla jistě statická porucha s následným rozestupováním klenby. Vzniklé trhliny protínají severo-jižním směrem klenbu v několika liniích. Dnes není podstatné, zdali byla stavba od počátku chybně založena, nebo zda vzniklé poškození bylo způsobeno lidským přičiněním v pozdějších časech, důležité je, že nepochází z doby současné či nedávné. Světlé tmely, protínající jednotlivá malovaná pole, jsou vidět i na historických fotografiích z poloviny 50. let našeho století. Jiné poškození hloubkového charakteru nebylo dnes nalezeno; omítkové vrstvy vykazují velmi dobrou soudržnost jak mezi sebou, tak k podkladovým konstrukcím.

Povrch malby je však vystaven každodennímu kontaktu se znečištěným ovzduším - částice prachu znečitelňují barevnost, kyselé ovzduší nabourává mikrostrukturu vápenných vrstev, holubí trus degraduje malbu na svislých obrazech.

luneta1.jpg (31209 bytes)

Barevná vrstva některých obrazů má sklony loupat se ve vrstvách (Triton a Najády na jižní stěně, luneta č. 1 a 2.) Stabilita barevných vrstev ve středních obdélníkových polích byla narušena mnohonásobným čištěním. Barvy, které byly na čerstvou omítku nanášeny první (geometrické linie, červená podkresba, modré či zelené pozadí, podmalby drapérií), jsou ve výborném stavu.

Odpadané vrstvy malby, a partie k tomu náchylné, jsou evidentně ty části, které byly nanášeny na už zavadající intonako, tedy ty, které vyžadovaly delší dobu malířského zpracovávání. Jedná se o některé obličejové partie, složitější drapérie, ozdoby a atributy.Vlastní kapitolu hraje žluté barvivo směs okru, neapolské a olovnato-cíničité žluti, která byla použita v několika polích : pro šat Herma a Afrodité v centrálních polích klenby, biskupa na svislém poli (č. 7), šat na zemi ležícího vojáka na lunetě č. 3 či boty Aenea v č. 1. Tato barevná vrstva téměř beze zbytku opadala. Tím však otevřela ojedinělý pohled do procesu vzniku maleb, když odkryla červenou podkresbu a způsob zpracování povrchu intonaka.

podkresba_8.jpg (17799 bytes)

Na lunetových polích je v některých partiích patrná síť krakel, utvořená příliš rychlým vysycháním nataženého intonaka. V blízkosti krakel vykrystalizovaly sole, které svou tonalitou zvýraznily síť poškození. Opravy a retuše pocházejí z několika etap a jsou provedeny s rozdílným přístupem. Šrafovaný princip je např. na poli s Poseidonem č. 8, na poli č. 4, tečkovaná retuš je v poli č. 5. Na svislých lunetách, v místech, kde se originální malba zachovala jen v ostrůvcích, jsou celé partie přemalovány. Barevné vrstvy nejsou zpráškovatělé, většinou je nelze setřít rukou. Vyjímku tvoří postava Kamily, kde je malba v dolní partii šatu v havarijním stavu- zvednutá v šupinách a odpadává.

Jsou zde však části i celá pole, jejichž stupeň zachování je vysoký a snadno můžeme pocítit intensitu estetiky manýristické malby (Pentellea, Andílci s palcátem, lukem a šípy).

 

zpět k průzkumu

domů